Návrat otce

„Pojďte, o dítky, pojďte všechny rázemZa město pod sloup na pahořík,Tam před divotvorným klekněte obrazemA pobožně říkejte páteřík;

Otec se nevrací od rána do večera,V slzách ho čekám i strachu;Rozvodněny řeky, plny zvěře lesy,A plno zbojníků na cestě.“

Slyšíce to dítky běží všecky rázemZa město pod sloup na pahořík,Před divotvorným kleknou obrazemI začínají páteřík.

Celují zemi, pak: Ve jménu Otce,Syna i Ducha svatého,Buď pochválena přenejsvětější trojiceNyní i času všelikého;

Potom: Otče náš i Zdrávas i Věřím,Desatero i Zdrávas královno;A kdy doříkaly celé modlitby,Vyndají knižky z kapsičky.

A litanie k nejsvětější MatceStarší bratr zpívá, a s bratrem‚Matičko boží,‘ přizpěvují dítky,‚Smiluj se, smiluj nad otcem!‘

V tom slyšet rachot, vozy jedou cestou,A známý vůz je v předu:Skočily dítky i křičí jak mohou:„Otec, ach otec náš jede!“

Uzří je kupec, slzy radostí leje,S vozu na zem vylítne:„„Ha, jak se máte? co se doma děje?Zda jste tesknili po otci?

Matkali zdráva? teta? domácí?Hle tam hrozinky v košíku.““Ten má co mluvit, a ten co mluvit,Plno radosti i křiku.

„„Jděte napřed!““ kupec na sluhy zavolá,„„Já s dítkami půjdu pěšky.““Jde — tu zbojníci obskočí dokola,A zbojníků bylo dvanácte.

Brady jich dlouhé, kroucená vousiska,Zrak divý, zbrocený oděv,Nože za pásem, meč po boku blýská,V rukou palice ohromná.

Vykřiknou dítky, přiskočí k otci,Tulí se pod plášť mu k lůnu,Truchlejí sluzi, struchlel pán zbledlý,Třesavé k zbojníkům vznes ruce.

„„Ach vemte si vozy, vemte si statek,Jenom nás propusťte ve zdraví;Nečiňte sirotků z malých dítekA mladou manželku vdovou!““

Neslyší tlupa; ten již vůz vypřáhá,Zajímá koně, a druhý„Peníze!“ křičí a palicí máchá,Onen meč tasí na sluhy.

V tom: „Stůjte, stůjte!“ zkřikne starý zbojceI žene družinu pryč z dráhyA propustí i dítky i otce:„Jděte si! jdi dále bez strachu!“

Kupec děkuje, a zbojník odpoví:„Neděkuj: vyznám ti upřímně,První bych palici roztřískal ti na hlavě,Kdyby nebylo dítek modlení;

Dítky způsobily, že ucházíš celý,Daří tě žitím i zdravím;Jim tedy poděkuj za to, co se stalo;A jak se dálo, ti povím:

Z dávna již slyše o příjezdu kupce,I já i mé tovaryšstvoTuto za městem na hoře u sloupuZasedli jsme na čižbu.

Dnes přicházím, patřím mezi roští:Modlí se dítky k bohu;Poslouchám — chopí mne smích pustýA potom lítost a hrůza.

Poslouchám, pomyslím, že i já jsem otcem,Palice vypadla mi z ruky;Ach i já mám ženu, a u mé ženyJest synek také malinký;

Kupče, jeď si v město, já do lesa musím; —Vy, dítky, na ten pahoříkBěhejte sobě, i za mou dušiPomodlete se časem páteřík!“