Zlomek Šafaříkův

mého sirdcě mysli rovný."Řka tak, přiteče na bok levý,potřě ľud jakožto plevy.An by rád utekl náteka,sotně sě hbe, nohy vleka.Neb velblúdi, ač vysoci,avšakž jsú jich léni skoci.Si jmajúce rychlé koně,svobodně, kdež chtie, přihonie,kterúž chtie škodu činiece.Neby pomeškáme viece.By boj v obě straně tvirdý.Nejeden Indien hirdý .by přěvrácen i s velblúdem.Stáchu sneščastným osudem

svój velblúd, pěš[...]Až pak přěvelikú[...]udeří sám hněv[...]Tuž jej král hřecký[...]uzřěv ho s koně[...]blíže k němu koněm skočí,an juž sotně vzvodí očiznojem, mdlobú výstřělóv

Tehdyže král z Macedonieješče tak, nessada s koně,vzmluvi a řka: „Králi Poře,vzbuoh si upadl v toto hoře

[...] na vše honě

[...] dále neklopocemysl tak, že ač jde kroce.“By Alexandrovi divnařěč ta ničse neprotivná,že kakkolvěk jsa velmi raněni všie své čsti juž oplaněn,takúž mluví řěč vítěžskú

Pro něžto pustiv otěžina všě strany svú moc stěži,lomě pod sě svú přípřětúposlední kraj na všem světuničs méně, než kdyžto v mrakyvstúpí hrom, mútě oblaky -ta věc nevědomá, jež jestvšěch stvoření hrozná přěžest -žha, nač spadne, svú blýskotú,straší veš svět svú hřímotú,že, čsožkolivěk zamane,to vše jeho ohněm splane:takéž on, búřě očitá,jehož mysl nikdy nesyta,jenžto, kdež byl, to vše zpálil,

Nali sě jmu to dostalo,kdež nemohl státi za málo,že sě úzcě tu zed stáhla.Ale čsož to, že mysl náhlá,ježe na ničs nezpomíná?To vše, čsož sě stane, mina,vida, že tam býti v strasti,však zvou u město pásti.A v niž dobu ľudie za nímvelikým usilovánímchtiece sě na zed vzebrati,každý sě opět otvráti,nebo sě jim řebřie ztirli.Biechu ľudie jako zmirli,nejmajíce k králi čáky

[...] jenžto ustojí, sěka na bě straně,velikéj sě láji bráněa z úst jemu [...]A ktož [...]viece v[...]Potěšen [...]Pavézy [...]by sě

až lékařě sám zavola,svého mistra Křistobola

Či sě pro mě smirti bojíš?Čakáním mě málo zhojíš!Buďž, ač chceš pomoci, snažen,juž sem sěm i tam přěvážen,nejmějž v obém juž rozpači!"Tdy mistr vecě: „Králi, račisvým ľudem toho popřieti,sebe na čas podržěti,doňadž ta smirtedlná střělanevyjme sě z tvého těla;neb z bolesti ač hneš sobú,upadneš snad u větší mdlobu.“Tu král vecě: „Křistobole,jesti vždy svobodná vóle