Večeře

Já nezapomněl jsem, sousedko naší villy,ten tichý domek náš tak odlehlý a bílý,ni jeho Pomonu a Venuši, jež v chudýháj sotva sádrové své ukrývala údy,ni slunce z večera, jež plným proudem tekloa okny, po kterých se jeho světlo smeklo,jak oko veliké v zvědavém nebi stálo,na naše večeře tak dlouhé zřít se zdálo,na prostý pokrm náš své svity rozlévajíca v prostých záclonách jen plátěných se tajíc.