Dvé dobrých sester

Jsou Zhýralost a Smrt milostné dívky obě,a každá polibky a zdravím hýřívá,jich bok, vždy panenský, má hadry ke své zdobě,přes věčnou námahu plod nikdy nemívá.

Však básník neblahý, jenž pouze žije sobě,a, pekla miláček, jen darmo sloužívá,má pod jich přístřeším, i v hampejzu i v hrobě,vždy lůžko, výčitek kde nikdy nebývá.

A v rakvi, ložnici, vždy rouhání je dosti,ty dají navzájem jak dobrých sester dvé,nám hrozné rozkoše i slasti strašlivé.

Kdy chceš ty, nečistá, mne pohřbít, Zhýralosti,kdy, Smrti, přijdeš jí, ó, sokyně všech vnad,tmu svojich cypřiší v puch myrty roubovat?