Vodotrysk

Mdlé jsou tvé krásné oči, drahá!Nač otvírat je? Sni jen dál,svá ňadra nech tak polonahá,jak rozkoše vír tebe jal.Na dvoře fontan lká a kvílí,dnem, nocí slyšíš jeho ples,mé nadšení on sladce sílí,kam uvrhla mne láska dnes.

Ve květů tisíceproudy se rozlejía svitem měsícev barvách se zastkvějía letí šumícev slz hojných ručeji.

Tak rovněž duše tvá, když vzplála,jak rozkoše blesk do ní sjel,se divoce a směle vzpjalaaž v blankyt, jenž se kouzlem stkvěl.Teď rozlévá se mroucím stonemv proud něhy, v němž div nezhynu,jenž stéká tiše tajným sklonemaž v srdce mého hlubinu.

Ve květů tisíceproudy se rozlejía svitem měsícev barvách se zastkvějía letí šumícev slz hojných ručeji.

Ó ty, jíž půvab nocí dýše,jak sladko slouchat nakloněnnad ňadra tvá, jež dmou se tiše,fontanu věčný vzdech a sten!Ó luno, proude s šumem hlasnýmó chvějící se stromy kol,zrcadlem lásky mojí jasnýmjest tajemný váš snivý bol!

Ve květů tisíceproudy se rozlejía svitem měsícev barvách se zastkvějía letí šumícev slz hojných ručeji!