Člověk a moře

Vždy — člověk svobodný — mu budeš přítelem!Tvým moře zrcadlem; tam vidíš duši svoji,když vlny jeho jdou v svém nekonečném roji,a propast hořkosti v tvém duchu jako v něm.

V klín tvého obrazu tě touha tvoje vrhá,tvůj zrak i rámě tvé jej s láskou objímá;vln jeho neskrotný když nářek zahřímá,se tlukot utiší, jenž tvojím srdcem trhá.

Kdo zbadal, člověče, co duch tvůj na dně hostí?Vy oba temní jste a stejně mlčelivi.Kdo, moře, vypátral tvé nejskrytější divy?Vy v stejné hlídáte je oba žárlivosti.

A ptece nenávist, v níž není odpuštěníni lítosti, a boj vás dělí od věků.Má v lásce moře smrt, smrt milá člověku: —ó věční sokové! ó bratři nesmíření!