Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — L

Potom král pro knězě moravskéhopobi Liutołta, vévodu rakúského.Pak jide na knězě srbského,točiúš na markrabiu míšeňského.Hvozdec hrad král blíz Míšně postavía voje přěd Míšněm zstavi.Na Míšni Beneda, udatný Čech, bieše,ten královu nemiłosť jmějieše.Král za věrú káza Benedě k sobě sníti,i počě sám s ním młuviti.Vzpomanu král, že Beneda za věrú chtieše krále zabiti,i zamysli nevěry nevěrú pomstiti.I otáza j'ho král, co by mohł svým mečem zdieti?Beneda vecě: „Chciu jím dva žrnovy přetieti.“Diviu sě, ač ta řěč mohła pravdú býti.A snad sě chtěł pochłubiti.Neb také mohła by ta síła k mečiu přistúpiti,a ž'by řěč pravdú mohła býti,jakž sě čte o Rulantovi,když sě stała škoda od pohan Karłovi.Neb snad krále tu řěčiú chtěł uhrozitia pro to snad i chtěł to młuviti.Král, jako chtě ohledati, i vzě meč ot něho,ohleduje meč, i prokła třiesła jeho.Ot Míšně posła král syna svéhoBračisłava na knězě saského,a s ním múdrého pana Sderada.Prostřěd Sas přijide kněziu dětinná vnada,i je sě se panici v řěcě chładiti.Sderad je sě kněziu młuviti,řka: „Snad si nebývał u příhodách.Kúpě sě v nepřietelských vodách,mníš sě kúpě u Vltavě?By chtěł znamenati pravě,v oděniu by na ořiu sědał,na všě strany právě hlédał,nepřáteł sě ostřiehaje,skoro-li vyniknú z háje.“Kněz sě na Sderada je hněvati,neudatné ckety jemu dávati,řka: „Nežuj mne! však mám svá léta.Był's všě své dny neudatná cketa!“I káza j'mu s lepšími před jeden hrad hnáti,a kněz je sě se panici kúpati.Jeda preč Sderad, vecě: „Strach mě otjeti;ostały sú tuto samy děti.“A kdyžto juž pryč jedieše,Veždy-ť on za sě hledieše.Sderad máło pryč otjede,jednož ti prach nad knězem vznide.Sderad honciu káza, co by tu było, ohledati,a v naděj u vojsku káza za sě hnáti.Nali-ť Sasici na kněz udeřili,a juž pánóv mnoho dobrých zbili.Kněz čist niti s máłem stojiešea hrdinsky sě bránieše.Juž na-ň Sasici ssédáchu,a kopí jim podáváchu.Sderad sě mezi Sasicě vrazě,ot knězě je otrazě.Tu Sasicóv mnoho zbichu,škody veliké i hanby zbychu.Po tom znamenaj každý mładý!Již netbáte stařějších rady,vězte to, že obyčěji učie starého,příhody činie múdrého.Kohož příhoda a obyčěj nenaučí,dotad každý jako ščmel bez smysla hlučí.Pro ten skutek Čechy sě rozřevnichua své škody i hanby pomstichu.Teprv sě i jechu země hubiti,Sasicě i s dětmi bíti.Tehdy král Sasicě i Srby pobia jich země mnoho doby.