Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LI

Když ciesař jede na krále uherského,i poje s sobú krále českého.Ciesař uherských obyčějóv nevědieše,pro to s nimi u práci bieše.Se ctiú by był z Uher nevyjeł,by był s sobú krále českého nejměł.Třikrát udeři na stany král uherský,a tolikrát jej pobi král český;dřieve, než Němci dospějiechu,a'ž je Čechové potepiechu.Do Hřěk krále uherského král český zapudii k tomu jej připudi,že musi křest přijietia za znamenie kříž na ščít vzieti.V tu dobu v Uhřiech krsta mnoho bieše,ale král pravé viery nejmějieše.Tehdy ciesař da zemi českej svobodenstviea u voleniu dobrovolenstvie.Když by přirozeného knězě nejměli,kohož by zvolili, toho by za knězě jměli.Tehdy biskup do Říma jeti chtieše,ale pro nepřiezň upřiemo jeti nesmějieše,po uherskej zemi jedieše.A když u Střěhomě bieše,tu s tohoto světa snide,a Kozma na biskupstvo vznide.