Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XXI

Neklan sě v Łucko uváza,na knězě Vłastisłavovu čeleď vztáza.Vzvěděv, že ostavił syna mładého,vztáza na čłověka jeho miłostného.Jeden mu Durinka ukáza,tomu j'ho chovati káza,řka: „Rozpomínaj sě na jeho otcě cného,jenž tobě činił mnoho dobrého.Chovajž cně kniežete svého,a buď vłádař kraje postołoprtského.“To děťátko velmi krásné biešea inhed z młádu kázané nravy jmějieše.Ten Durink jako liška k liudem sě kłaniešea o svém pánu łesť kładieše,kak by mohł jej zabitia v dědinách pánem býti.Zimě Durink děťátko samo na led vyvede,k rybám je na Ohřiu přivede,řka: „Hlédaj, kněžku, kde-ť rybicě stojie,patři, kako-ť sě divně brojie.“A když na ryby hledieše,poklek hłavú dołóv ničieše,słyš, co ten złý Durink zdě!Děťátku bradaticiú hłavu stě.I nese hłavu kněziu do Prahy,mně, by nesł mu kołáč přědrahý.I je sě s Němec młuvitia sám svú vieru chváliti,řka: „Jáz sem mému kněziu věren był;proto sem mu vždy był mił.Tobě chciu býti věren viece.Ale že sem słýchał mluviece:,Kto chce v domu škody zbýti,nedaj jiskřě uhlem býti …'“Řka to, vyně z podpažie hłavu,jakž ju bieše sťał, ješče krvavú.„To-ť Vłastisłavova syna hłava,pro něhož smrť bude tobě słáva.By-ť był došeł mužského stavu,mnohý by Čech jměł krvavú hłavu.Zapłatíš mi, svému hrdině,dada mi Postołoprty k dědině.“Když usłyšě kněz řěč jeho,káza Durinka svázati złého,řka: „Tobě sem jeho zabiti nekázał,ale cně sem tobě chovati přikázał.Juž viziu, že dobré nebłúdí,błázn jesť, ktož ciuzozemcě dobrým súdí.Tobě sem jeho kázał střieci;proč si směł kniežeti šíju sieci?Tu tobě chciu v Čechách česť učiniti:svú sě rukú musíš oběsiti,neb svým mečem sám sě prokłáti,nebo na tejto skále státia dołóv samému skočitia hłavu sobě słomiti.“Uzřěv Durink, že širšie rady nenie,zvoli sobě oběšenie.Když jdieše Durink s hradu,vecě: „Ach kak sem měł nemúdrú radu!Mniech, by mi było v Čechách dědiny jmieti,a juž mušiu na dřěvě visěti.“Blíz u Prahy na jednej nivěoběsi sě sám Durink na jívě.