Z perspektivy severočeské

Špinavá města i vesniceve mračnech černého prachu,špinavých dětí křik v ulicíchpři matek nářku i tlachu —

ubledlé muže i jinochys chmurným a hlubokým okem,když bez slov do šachet kráčejípevným a zdlouhavým krokem —

hluboko pohřbenou ornici,o poklad zloupenou zemi,komíny, páriů mohyly,let ptáka zlekaný, němý —

skloněné stromoví hubené,chudičké obilní klasy,z tančíren v tichou noc vřeštícízoufale jásavé hlasy — —

to v hrozném, beztvárném chaosesplývá a žaluje — komu?Slyšiš-li, Pane! tu žalobunesenou ozvěnou hromu?

Mně z toho srdce se rozbouřídiv, že se, ach, nerozskočí,a moji pěsť vášeň zatíná,slze mi tryskají z očí.