Příchod Čechův

Od Tatranských vrchů jako mrakypřes hory a doly množství drahnéSlovanů se stěhujících táhne ;nad ním vlají praporce a znaky.

Ku předu své upírají zraky,toužebností srdce jejich práhne,vidíť v dáli hory nebesáhnézhůru strmící až po oblaky.

V čele vůdce, za ním ve zápětílidstva roj se žene; šťastně přejdeřeku první — druhou — již i třetí.

I dí vůdce: »Spíše nežli ránodruhé tamo nad horami vzejde,bude zemi tu vám spatřit přáno.«

Stoje na Řípu za rána jasnavůdce Čechů patří kolem kola,jako u vytržení pak zvolá:»Aj toť země úrodná a krásná!«

A lid slyše slova tato hlasná,»Zde chcem zůstat!« ozývá se zdola —»síle naší Němec neodolá;vítej nám, o země blahošťastná!

Mocný chraň nás v této naší zemiSvantovíte! nedej zahynoutinám ni budoucímu svému plémi!«

Sstoupiv dolů Čech se svými lechy,praví: »Rcete, jak ta zem má slouti?«A lid jedním hlasem volá: »Čechy!«