Prof. Jaroslav Goll vzdal se předčasně svého universitního úřadu a ustoupil v soukromí, v němž věnuje se jen tvorbě vědecké a literární. Odchod prof. Golla jest těžkou ztrátou české universitě; v prof. Gollovi odchází jí nejen vzácný a dokonalý odborník, tvůrce celého tak mnohoslibného a krásného ruchu a kvasu ve svém vědeckém odvětví, vychovatel a učitel celých generací, ale i harmonická a dokonalá osobnost, krásný zjev kulturní, který zasnoubil v sobě tak jedinečně poesii a umění s vědou. Sám básník, zachoval si Goll vždycky vzácné pochopení pro umělecký rozvoj české literatury až do posledních dní a sympatii pro každou opravdovou snahu tvůrčí; mistr uměleckého slova a stylu dovedl oceniti tyto vlastnosti i na mladší generaci.
Goll byl z těch lidí v Čechách tak řídkých a vzácných, jimž nikdo nepřekážel, poněvadž ve svém rázu neměli opravdu soupeře. Nadán jsa vzácným talentem kritickým vychoval se Goll velikými cestami a soustavným studiem veškerého umění od zjevů nejstarších do projevů nejmodernějších v našeho nejlepšího snad dnes znatele uměn výtvarných. Dnes, kdy uchyluje se v soukromí, provází jej naše vřelé přání, a jistě ne jen naše, ale vší mladší generace umělecké, aby co nejčastěji povznesl ve sporných otázkách uměleckých svého hlasu, jistě z nejkompetentnějších, kolik jich kdy bylo v Čechách slyšáno.