Hřbitovní kvítí — 47
V vlasti jsem, a přece divná tužbasvírá prsa těsným okovem,stoupám místa od dětinství milá,a přec nejsem zde víc domovem.
Cizé tváře, cizé chladné zvyky,cizé citům zvuky kolem znějí,že bych zaplakal si v domě vlastnímpíseň tužby - toužnou Odysseji.