Hřbitovní kvítí — 6

Jan Neruda (1834–1891)

Mnozí chválili, že zpívám o chudobě,že mou píseň soucit pravý znamená, -lehko zpívá pouta, kdo sám v porobě,koho chladně zeď snad střeží kamenná.

Znám ten věčný boj, jenž před svítáním začne,který neukončí se snad za šera,v kolébce jejž vzbudí žití ráno lačné,který v žití přešlém nemře zvečera.

Boj ten denní o chléb s brannou skutečností,lup kde vítězi píď změří dítěte,doufání vždy nové v milost budoucnosti,nadějí smrt náhlou v plném rozkvětě.

Z věnce, který z idejí si mladost svila,každý den v hrob lístek umí pohřbíti,dnové, lístky prchnou - hlína dešť ten vpila -živils se, bys mohl jednou umříti.