Dobrovolník

„Hudbu novou, pivo nové,ať se hoši veselí,zpijou-li se, vyspějí seve vojenské posteli!“

Divně, divě zveselenísedí hoši pospolu,hulákají, proklínají,perou džbánkem do stolu.Divná, zběsilá to radosť,strojena jak pro lháře,jenom chvilkou leckde skanepravdy slza přes tváře.Nebylo by věru divu,kdyby více tropili,vždyť dnes sobě na ztracenouvolnosť bujně připili!

„Hudbu novou, pivo nové —nemáš chuti ku vojně?hochu bledý, hledíš jakove zoufalství pokojně.Ztýraný a otrhaný,prací vyschlý, znavený —připij sobě, budeš mdlob svýchjedním douškem zbavený!Miluješ snad? —jakžpak můžechudý myslet na lásku —vyrazíš se — vykonámesvětem malou procházku!“

Mlčky bledý hoch se zasek němé zemi zahledí,jakby kámen měl mu říci,o čem lidé nevědí.„„Matičko má, nemohu užpráce více zastati,matičko má drahá — drahá —musíš sama zůstati!Hladová jsi, matičko má,a tvůj syn je v chorobě —snad se ujmou žebravé mématičky pak v sirobě.Dokud syn tě starou živí,žádný chleba nepodá —syn už churav, tobě aleještě krev svou zaprodá!““

Verbíř hocha pozoruje,vidí slzu kanoucí,vidí tvář se znovu rdící,oko znovu planoucí.„Novou píseň hrajte, hoši,ať mu hlavu napraví!zde je zlato — nuže, připij! —“„„Nuže, bratře, na zdraví!"“