Jarní II

Binokl na očích, v ruce hůlkráčím si květnatým dolem,vážně jdu, jako bych neviděl,jaro co tropí zde kolem.

Vždyť je to všechno zas navlas takjako před čtyřceti lety -po nebi známý ten ptákův zpěv,po stromech známé ty květy!

Zase kol děvčátek skotačíhošíci nezralých boků,děvčátka písničky zpívajítištěné tohoto roku.

Není, ach není v tom postupu,všechno jde dávným svým krokem -bojím se, jenom my starší žemoudříme každičkým rokem!

Bojím se,tak že to bude uždo světa skonání všude,jaro že povždy ty květy své,mládí své písně mít bude!

Kráčím kol hochů a děvčátek,šveholem, zpěvem až zmámen,binokl na očích, v ruce hůl,s nehybnou tváří co kámen.