Jarní IX

(Po přečtení čudských písní národních)

Ty srdce lidské, mistře zpěvů všech,tak rád bych zpívat uměl!A jdu se tebe pooptat,kdy zpěv májenom šepotat,kdy líp zas, aby šuměl?

„Když cestou člověk kráčí znavenýa tíž mu hlavu střásá,mdlý jeho krok a bledá líc -tvůj ret se rozpěj víc a víc,až zvonem pozajásá.

Však když jde vandrovník kol veselý,má v oku plno smíchua na rtu písní bujných rej -tvůj ret pak jenom šepoteja píseň vlň se v tichu.“