Jarní V

Co už v tom mém živobytí dnů mi jako tráva zvadlo,co už mi tu povyrostlých, porozvitých květů spadlo!

Co se písní v hrdle zalklo, tužeb marně zaplanulo,co mi vzdechů odvanulo, a co slzí zakanulo!

A přec, sotva po noci že šero nový den mi věstí,volám do mrákavé dáli: „Kde jsi - kde, ty moje štěstí!“