Romance dvě, a tuze pěkné

Co to vzdychá, heká, kašlepo ouvoze?Jede svatba, starý s starouv krytém voze.

Ona na hlavě má čepecsamou mašli,by ji mezi babicemikněží našli.

On zas v spodkách flanelových,v zimní čubě,kolem hlavy rozmarýnu,citrón v hubě.

Holka se kaboní, začasto zavzdychá,a on jen chvilkami dýmku si rozdmychá.

„Každý hoch holce své ňáký dá prstýnek,nějaký řetízek, pěkný v něm kamínek!“

„„Prstýnky, kamínky, samé jen mámení,slunce je ve světě nejdražší kamení.Prosím všechny svaté: Sundejte je s nebe!až to udělají, okrášlím jím tebe.““

„Města by zvrátili, krámy by vybili,aby si holku svou klenotem zdobili!“

„„Bodejť by všechny ty protivné ošklebyneměly šperků a klenotů potřebí!Ach to mne tak bolí, proto nemám spaní,že ty nemůžeš být ještě hezčí ani!““