Účinek v dálku

Aj, královna stojí síně střed,tu přemnohých světel je plání;i praví páži: „Ty doběhneš hneda přineseš sáček mi k hraní.Jej ležeti tamkraj stolu kdes mám.“Hoch na rozkaz hbitě tak pílí,že konec je zámku v tu chvíli.

A podle královny pije v ten čas,hle, šerbet nejkrašší z paní.Tu rozbil se koflík jí před ústy v ráz,že hrůza je dívat se na ni.Stud, rozpak v ní vzňat!Jest pokažen šat!Tak hbitě letí a pílí,až na konec zámku v tu chvíli.

Hoch, nazpátek právě dal se v hona naproti krásence v bolu,to nevěděl žádný, však ona i onse měli rádi spolu;

Ó, štěstí a ples,lós přízniv je dnes!Tu na prsa sobě hned spělia líbali, tiskli jak chtěli.

Přec konečně oba se odtrhli pak;v své pokoje ona se bere;k své královně vážně se panoše všakskrz meče a vějíře dere.A kněžna zří hnedskvrn na vestě sled.Svým důvtipem vše ona rádajak královna ze Sáby hádá.

I dala zavolat dvornou sem:„My onehdy v hadku se daly,a vy jste tvrdila proti všem,že duch prý nesáhá v dáli;jen přítomnost zpětprý zůstaví sled;v dál nikdo moc nemůž však míti,ni hvězdy, jež na nebi svítí.

Nuž vizte! Teď u mne tu na skvostný šatbyl rozlit mok sladký pln líhu,a hochu hned na to, tam daleko v zadhle! vestu potřísnil v mihu. —Již novou si vem!Že ráda pak jsem,že dala mi důkaz v té půtce,ji platím! sic neujdeš důtce.“