Dobyvač pokladů

Choré srdce, peněz málomívával jsem ve životě.Chuďas žije v samé psotě,boháči jen pány jsou!O pokladě se mi zdálo,Ďáble! vykopuli zlato,míti máš mou duši za to!Upsal jsem se krvi svou.

Kolečka i kola většítočil jsem a ohně strojil,kosti s bylinami pojil,zkoušel zaklínáni moc.A jak tomu dílu svědči,kopal jsem, bych našel jistěpoklad na určitém místě,černa, bouřna byla noc.

V dálce světlo v polojasuvysvitlo jak hvězda malá,která ve tmě prokmitala;odbíjela půlnoc již.K přípravám jsem neměl času;náhlý jas mne obklopoval,hošík ke mně přistupovals lesklou číši blíž a bliž.

Vlídným okem kmital živě,věneček měl kolem čela;s číši, jež se rozestkvěla,překročil mých kouzel kruh,podával ji přívětivě;myslil jsem si: za tou tvářis dárkem, který takhle záři,nemůže se krýť zlý duch.

Pij zde žití mysl švarnou!Pochopíš pak moje přání,úzkostlivé zaklínáníneprojde pak dechem tvým.Tady jevíš mdlobu marnou!Za dne k práci, večer k hosti,od trampoty k veselosti!Buď tvým slovem kouzelným.