Ovčákův žalozpěv

Tu na té hoře vysokési stoje sám a sám,jsa opřen o hůl pastuší,v dol smutně pozírám.

Pak popocházím za stádem,pes můj má bystrý zrak;a již jsem dole v údolí,sám nevím ani jak.

A byla louka samý květ,já stezkou po ní šel;a trhal kvítí, komu dáťjsem arci nevěděl.

Tam pod stromem jsem přečekaldéšť, bouři, vichru sten.Tam dvéře byly zavřeny;ach, všecko pouhý sen.

Jest sice duha nad domem,a pěkně tam se stkví!Však ona odtud odešla,a kam šla, Bůh to ví!

Šla do kraje vždy dál a dál,snad za hluk mořských vln.Jen dál a dál mé ovečky!Váš ovčák hoře pln.