Přadlena

Len jsem předla dávno užvytrvale, jemně,přišel mladý, hezký mužke kůželi, ke mně.

Chválil vše, co mohl jen,ne však před mou matkou,že mám vlasy jako lena nit pěkně hladkou.

Nechtěl nijak klidným být,nelaškoval pouze;přetrhla se moje nitnapředená dlouze.

Proběhlo pak ještě dosťnitek prsty mými,ale moje umělosťnezískala jimi.

Když jsem přešla tkalcův práh,cítila jsem hnutí,a mé srdce bilo ach!jako na puknutí.

Teď je jasný letní denbílím blízko brodu,ale mohu stěží jennabírati vodu.

Co jsem předla v koutku svémoddálena lidí,oni v světle slunečnémspatřují — a vidí.