Věrný Ekart

O kéž jsem již doma, o kéž jsem již tam!Je těžko se schovať, když nemáme kam;už jsou zde ty příšery noční.A ženou se na nás, jaký to spěch!hned pivo nám vypijí v nádobách všecha prázdné nám nechají džbány.

Tak mluvily děti a tiskly se v kruh;k nim přistoupil starý a dobrácky druh:Jen ticho, mé dětičky, ticho!Ty litice odbyly honební rej,jen ať se tu napijí, každý jim přej,pak z nevlídných stanou se vlídné.

Jak řečeno, stalo se. Byly tu hned,a šedý a stínový jevily vzhled,leč pily a lokaly statné.Hned pivo se ztratilo do lačných hlav,a v svistu a v hukotu divý ten davse rozehnal údolím k horám.

A děti šly domů, v nich utichl hlas,když v tom se k nim připojil zbožný druh zasProč, berušky, proč jste tak smutny? —Vždyť budou se vadiť a zbijí nás pak! —Ne, nikoli, dětičky, nebude tak,jen mlčte a slyšte jak myšky.

Kdo teď vám tak radí a kdo vám tak děl,ten malinké dětičky vždycky rád měl,to Ekart váš, vždycky vám věrny.Už o jebo dobrotě řeklo se vám;já stvrzení bezpečné o ní teď dám,jež každý si ponese v rukou.

Jsou doma, a tesklivý majíce hled,džbán podaly rodičům; čekaly hned,že budou již vaděny, bity.Však nastojte! pije se, jaký to skvost,to pivečko nemožno nachváliť dosť,a posud ho plno je v džbáně.

A div ten prý potrvá po příští den;však povězte dětičky, čím to je jen,co stalo se s těmito džbány?A myšky se usmály, zjasněl jim zrak;pak koktaly nesměle, přeřekly pak —v tu chvíli hned vyschnuly džbány.

Kdo mluví k vám dětičky, slyšte ho hned,ať otec, neb učitel, anebo kmeta jednejte po jeho vůli!Vždy prospěšno od moudrých příklad si vzíťa jazýček bedlivě na uzdě míť;pak pivem se naplní džbány.