Mateřská řeč

Jak horoucně lnu k řeči matky svojí,mé chudé pero nevyjádří slovy -však viděl jsem, že pod rodnými krovyjen ona srdce zoufalá již hojí;

že v našem těžkém, srdcervoucím bojiza dětskou krev a otcův drahé rovyjen ona do žil leje zápal nový,a útěchou je v naší práce znoji.

Já poznal kdysi, slyše kmety v polipět dumu starou o válečném ději,jak velké šumí v řeči naší boly.

Teď, kdy mé dítě touto řečí jásáa žvatlá sladce, blaženě se chvěji -že vidím plně, jaká je v ní krása.

(Osvěta 1885.)