Písně lidu pražského

pročpak bych se rmoutila,když mám toho kroutila,

ty jsi moje racajda, racajdička, racajdička,ty jsi moje racajdička, racajdička, racajda.

My sme ta stará pára,nás zná už celá Praha.

Měla jsem miléhosobě upřímného,on se dal do sborurudých sociálů.

Nazdar, nazdar, nazdar,ještě jednou nazdar,on se dal do sborurudých sociálů.

– a vocaď je to šecko tvýa pocaď je to šecko mý,Pepíčku Vančurůjá ráda tancuju,a vocaď je to šecko tvý…

Hory, doly černé,vy znáte lásku mou, vy znáte těžké boje, co trápí srdce mojepro lásku fórovou.

Vy znáte hocha mého,který mě míval rád, vy znáte nevěrného, vy znáte falešného,který mě oklamal.

Kdo mě teď bude líbata kdo mě potěší? Já vadnu jak ta růže, mně žádnej nepomůže,mě svět už netěší.A až mě položítedo země studené, pak na můj hrob mi dejte, pak na můj hrob mi dejteuvadlé lilie.

Ano, Marie; slibujeme ti to.Co jsem milovala, to je pryč,to se nenavrátí nikdy víc.Co jsem milovala tak ráda,to mně jiná flundra přebrala.Milovala sem já Pepíčka,ten měl krásný modrý vočička.

Co mně dáte s sebou do hrobu?Můj zelený věnec na hlavu.A tu se mroucí panna upamatuje na jakousi podrobnost:Já už nemám žánej věneček,připravil mě vo něj miláček.

Milovala sem,ale jen jednou v životě svém,tou láskou horoucí,vroucí a nigdá nehynoucí. (Bis.)Matičko drahá,vy nevíte, jak ho mám ráda,přiveďte ho k nám,dyť já ho ráda ze srdce mám. (Bis.)Přivedla bych ho,dceruško drahá, k loži tvémupozdě již je však,jinou miluje, jinou má rád. (Bis.)Zvoňte mně, hrany,mně voklamalo potěšení.Pryč odešel v dál,a mě přesmutnou zde zanechal. (Bis.)

Šli z kostela a do kočáru sedli,kočí slavnostně práskl do koní,na malý věži zvonek smutně cinkal,ach, ten mně jednou k smrti dozvoní.

Ó lásko, lásko fórová,sprovoď mne ze světa,pro tebe jsou utracenamoje mladá léta.

Nic zlýho tobě nepřeju,šecko dobrý ti vinšuju,abysi byl spokojenější,ze srdce ti přeju.

Slunéčko za hory zapadává,a mně má hlavička pobolívá,bolí, bolí, pobolívá,že na mě miláček zapomíná.Za ženu, nevěrný hochu, si vempanenku bohatší, nežli já sem…

Letěli holubi,letěli přes hrudy,můj milej se na mě hněvá,že už mě nemá rád.

Jakpak ten jalovec pěkně, pěkně voní,že za mou panenkou jinej, jinej chodí.

kapr se ve vodě házel,když jsem milou doprovázeldnes – a zejtra naposled.

Přenešťastná chudoba,ta mě s miláčkem rozvedla,ta mě trápí a sužuje,s miláčkem mě rozlučuje.Včera mně máti vzkázala,bych si na něj nemyslela,že já jsem dívka chudobná,jeho bohatství nehodná.Ožeň se tedy, miláčku,bys nezarmoutil matičku,ty máš bohatství, a já ctnost,

ta nepotrvá na věčnost.

Stavěli tesaři zedníkům lešení,na ňom se prochází moje potěšení.

Moje potěšení s modrejma vočima,já bysem pro něho do vody skočila.Do vody skočila, kde se kola točí,to pro tě, miláčku, že máš modrý voči.

U studánky stála, vodu nabírala,přišla jeho matka, vše jí vyprávěla.A já místo vody nalila jí vína,tumáte, matičko, za vašeho syna.Za vašeho syna a za jeho lásku,uvažte si syna doma na provázku.Doma na provázku, na hedvábnej nitce,aby se netoulal k chudobnej děvečce.Chudobná děvečka mnoho zkusit musí,lecjakýho flámu poslouchati musí.Chudobná děvečka nic jiného nemá,jenom tu poctivost, kerou nezachová.

Hradčanský hodiny smutně bijou,ty mě s mou panenkou rozlučujou,rozlučujou, nebojím se,šak přijde hodina, vožením se.Vožeň se, miláčku, spánembohem,vyber si dívenku sobě roveň.Na poctivost sem ti rovna,ale na bohatství nejni možná.Zafoukej, větříčku, přes ty lesy,že už mě v tej Praze nic netěší,těšívalo, už nebude,bude mě těšívat na Žižkově.

… na břehu seděla,do tiché vody hleděla,tam uviděla rybičku,jak polykala vodičku.Rybičko, ty jsi němá tvář,já slyšela, že kouzla znáš;víš-li, co trápí srdce mé,pověz, kde můj miláček je.Rybka se z vody vynořía takto k dívce hovoří:Netrap se více pro něho,najdi si hocha jiného.

Spadl lístek z javora,spadl na nás na voba,poď, má milá, poď a vyprovoď měaž do našeho dvora.A já s tebou nepudu,protože tvá nebudu,ty si synek bohatejch rodičů,a já holka chudobná.Má matička pravila,abych s tebou nestála,a až přijdeš pod naše vokýnko,abych tě pryč poslala.

A já to neudělám,protože tě ráda mám,až ty přijdeš pod naše vokýnko,celýho tě zulíbám.

Modrý voči, proč pláčete?Dyť vy moje nebudete,nebudete a nesmíte,marně si na mě myslíte.

Ku Praze je cesta dlouhá, stromkama je sázená,sázela ji moje znejmilejší, když tam za mnou chodila.Sázela ji rozmarýnou, pěkným bílým jetelem,a to na znamení naší lásky, že my svoji nebudem.Dobrá, tedy nebudou svoji, když tomu sami nechtějí.Já na vojnu, z vojny domů, ty seš eště svobodná,na koho si, má zlatá Mařenko, na koho si čekala?Čekala sem, můj Pepíčku, čekala sem na tebe,až ty z vojny přijdeš do civilu, že my svoji budeme.

Panímáma z vokna kouká, ptá se, kde je Mařena,vona leží nedaleko dveří, má u sebe dragouna.Tím snad je úmluva zpečetěna; avšak co to?Vo hubičku sem ji prosil, vona mi ji nechce dát,vona praví, že sou letos drahý, že je musí prodávat.

Jinýmu si z lásky dala, a mně je chceš prodávat,počkej, holka, světa proradnice, šak ty budeš litovat!

Žádnej, žádnej neví ani neuvěří,po čem mý srdéčko ve dne v noci touží.Touží, touží, touží, ale neví po čem

– touží po miláčku, kerej je za potokem.Co je za potokem, nejni za horama,

žádnej, žádnej neví, co je mezi náma.

V tom příbramským poli, studánka tam stojí,až v ní voda vyschne, tenkrát budem svoji.Vona nevysýchá, a furt jí přibejvá,můj zlatej miláčku, to nebude nigdá.

Přišel k nám kočí, měl modrý voči,von se mě vyptával, gde já spím v noci.Já spím na půdě v samej peřině,přijď se ke mně podívat k jednej hodině.

Voni tam přišli štyry nahoru,ty tři sem shodila ze schodů dolů.Jenom ten jeden, ten mi tam vostal,jak si se, miláčku, jak si se vyspal?Já sem se vyspal, ale jen málo,mně se, má mršinko, vo tobě zdálo.Voženil sem se vo svatým Jáně,žena mně umřela na půdě v slámě.Ubohá žena, co toho snědla,dvě fůry ječmene a fůru sena.Copak je do tý maličký ženy,vona má sukýnky u samý zemi.A dyž je rosa, vona chodí bosa,vona si sukýnky celý urousá.

Červený šátečku, kolem, kolem se toč,má milá se hněvá, já ne- já nevím proč.Ať se hněvá, to našeho mládence nerozhází.Když si chce namlouvat, ať jen, ať jen v noci,aby neplakaly moje modrý voči.S tím pláčem to nebude tak zlé.Moje voči, ty sou jako, jako šmolka,do těch se zakouká každá hezká holka.

Když sem šel cestičkou lesem, lesem sem šel,usedl sem si tam pod ja- pod jalovcem.Jakpak ten jalovec pěkně, pěkně voní,že za mou panenkou jinej, jinej chodí.A zničehonic spustí oklamaný mládenec:V Košířích šenkýřka pivo, pivo nese,tumáte, mládenci, napí- napíte sea tak dále.

Která panenka je trochu poctivá,ta se mládenci zdálky vyhejbá,

červen, srpen, září, šecko se to páří,červen, srpen, září, zdálky vyhejbá.A když se už jemu vyhnout nemůže,tu se začervená tak jako růže,červen, srpen, září, šecko se to páří,červen, srpen, září, tak jako růže.

V zelenom háji dva se hádají,jeden druhýmu vinu dávají,halihalo, halihalihalo,jeden druhýmu vinu dávají.Jenom ty, hochu, tys toho vinen, tys mě napájel červeným vínem,červeným vínem, bílou rosolkou,já sem mohla bejt dodnes panenkou,halihalo, to se to líbalo,já sem mohla bejt dodnes panenkou,

Až já budu mrtvola,pámbu si mne zavolá,řekne, co seš za vola,že je z tebe mrtvola.

V Šanghaji v hostinci U voladala si vařit čaj mrtvola,a když jí ho nenesli,utekla na hřbitov se seslí.

Kdyz bouře burácí, šecko se vobrací,šecko se vám třese i v tom tmavým lese.Na hrobě dívka dlí, vočka má ubledlý,bledá co mrtvola miláčka volala:Vstaň z hrobu, můj milý, vstaň jenom na chvíli,vezmi si mě k sobě.. věrna budu toběTu z hrobu slyšet hlas : Netrap, dyť sejdem se zas,potom nás bůh spojí a budeme v pokoji.

Šla Andulka pro vodu, mcarara, stavěla se u hrobu,Honza vytáh z hrobu ruku, zatahal ji za nohu. (Bis.)Co, Honzíčku, co děláš, mcarara, že mne za nohu taháš?Dycky sem ti říkávala, ať mne za ni netaháš. (Bis.)Ať tě tahám nebo ne, mcarara, dostaneš se do nebe,mezi svatý chundelatý, co tam dělaj hehehe. (Bis.)

na Pan-kráci,tam na tom vršičku, je tam pěknýstromořadí,měl sém holkúúnamluvenou, ale inej mně za ní chodí.

Vy mlá-denci,kerý ste jako já, nemílujtéédovopravdy,pomílujtéé,pošpásujte, ale lásku jim neslibujte.

To je ten frajér, co sem s ním včera stála,a von na mně chtěl, abych ho milo-vala.A já mu řekla, voni sou tůze mladý,dou raděj domů, šetřej si svýho zdraví.Zapomeň, hochu, zapomeň na lásku svou,zapomeň na mě, na flundru ucouranou.

Dyž muzika hrála,zdrápaná se smála,dala zlatník muzikantům,

Vopustil mě můj milej,aj což na tom, bude jinej;vopustil mě můj milej,bude jinej.Vopustila mě plynera,aj což na tom, bude jiná,vopustila mě plynera,bude jiná.Dám si zahrát pěknej kvapík,že zas bude jinej chlapík,dám si zahrát pěknej kvapík,zatočím se dokola!

Toč se, můj sajrajte, toč,a nerozlam mi kolotoč.Stará, stará, míchej to,ať se nám to nepřipálí,stará, stará, míchej to,ať se nám to nespálí.A takovou, takovou, tu já mám rád,baculatou, tlustou,kudrnatou, hezkou,takovou, takovou, tu já mám rád.

v Praze rozený,otce nemám, matky neznám,sem vopuštěný.Tam v červeným domě,co na Slupech stojí,tam je dítek na tisíce,otce neznají.

Pasáci, pasáci, co vy to děláte,že vy svý ovečky tak špatně hlídáte ?Dyby se ztratila ovečka některá,šak vy ji najdete u pana Drašnera.Pan Drašner má ovci zavřenou v direkci,ale i na chudáka sirotka je nalíčeno:Dyž pasáka chytnou, čtyry dny mu dají,do čtyrky ho zavřou, šupem posílají.Co se ovečky týče, žaluje sice, žecestička moje je tuze tmavá,já bych tam nechytla žádnýho frajera,ale pak spustí vítěznou píseň:Carararajrá, chytila sem frajera!

Vězení, ach vězení, pouta mý sou studený.Já tu čekám den co den, brzo-li se ozve klíček ten.Tu přijde pan žalářní, volá meno moje, přímení :“Máte jíti nahoru, máte tady ňákou návštěvu.”Tu mně vedou, nevím kam, po těch chladných chodbách sem a tam.Dyž sme přišli nahoru, má milenka sedí u stolu,bílej šátek v ruce má, modrý voči sobě utírá.Rodiče a přátelé zapomněli, Ferdo, na tebe.Jenom já, tvá milenka, du potěšit tvého srdénka.Dvě srdce, štyry voči, ty pláčou ve dne v noci.

Sebrala patrola tu Kamilu hezkou, vedla ji po Praze tou širokou cestou.Tam na jednom rohu, stáli tam dva kluci, divili se tomu, že s patrolou musí.Já nic neukradla, já sem eště mladá, zeptejte se na mě, zná mě celá Praha.Na kameným mostě holka sebou trhla, přeskočila klandr, do vody se vrhla.Do vody se vrhla, dělají se kola, je to prostitutka, tak jí není škoda.

Neposmívejte se, dyť se to nesluší,třeba prostitutka, přece měla duši.

Ach ty pražská porodnice,jak si pěkně stavěná,toho sem se nenadála,že tam budu zavřená.Když sem přišla k portýrovi,ten mě vedl nahoru,a nahoře paní bába,ta mě vedla na školu.Když sem přišla na tu školu,byli tam jen andělé,voni byli celé bílé,stáli u mý postele.Nebyli to andělové,byli to tři doktoři,rukávy maj vysoukanýjako ňáký žongléři.

Štyry vokna do ulicea dvě vokna do dvora,přijď, miláčku, podívej se,jak tu ležím ztrápená.