Oběť

Nic není pod nebem jak nesmrtelná ŠťávaKrev svatá, vítězná, kterou nám všeho Žití,by mohlo nezdolnou svou žízeň uhasitive žhoucích ručejích a ze srdcí v plen dává.

Až v nebe tuchy své, výš kterého jej děsí,když Bohům přiblížit se první Člověk chtěl,z oběti krvavé kouř horký vzhůru spěl,dech její tratil se němými pod nebesy.

A krotě tělo své, jež v odboji se tráví,by moh’ svou smírnou smrt dát v oběť Bohu svému,pod spáry Mučenník leh’ tigru zuřivémudo vlastní krve své jak v postel věčné slávy.

Však Bohů není víc a prázdné ač je nebe,přec hořká zůstala nám rozkoš trpěti,že chtěl bych krví svou ten oltář ztápěti,hruď celou v očích tvých, kde božství, vzývám tebe!