Nápis na lebku na pohár upravenou

Pryč s bázní, jakby prch duch můj,viz ve mně leb, jíž rovno není,tak živé hlavy není — stůj!Čím tryskám, není blábolení!

Jak ty jsem žila, pila, plálaa mřela — vyvrhla mne zem,jen dopij, urážka to malá,červ bolí víc, než styk s tvým rtem.

Krev hroznů hostit lépe jestnež červa živit slizký rod,líp nápoj bohů v číši nést,než v sobě tajit červa hlod.

Kde druhdy vtip můj hýřil snad,cizímu vtipu posloužit;lze, běda, když nám mozek schřad,než vínem líp jej nahradit?

Pij, můžeš-li! Snad příští vnuk,když jako já v hrob ulehneš,tě zvedne z hlíny, veršů zvuka pitku s tebou začne též.

Proč ne? Vždyť v žití krátký sen,kde zlo vše z hlav jen vytéká,být nemohla než červům v plenv cos dobrá být leb člověka?