Händel

Dál nebe rozpni se, ty ustup, moře!Mé srdce neobsáhne vesmír celý,já vstoupím v síle, v pyšném smíchu smělýv žár Herakla, zkad božství vzplála zoře.

Já prch’, by nestihlo mne noci hoře,šel stezkou příkrou, kde plá Olymp skvělý,já vstoupil, bozi vlídně na mne zřeli,číš nesmrtelná krouží v nebes dvoře.

A duše houslí, oboe a fletnyse mísí ve sbor hluboký a četný,jenž pěje lásku čistou, souzvuk dávný.

Co trouby jek fanfarou zvučnou jásá,pln ducha tvého, silný mistře slavný,kol spravedlnost bohů v pýše hlásá.