Chrpové oči

Já nešťastný měl včera den,ó krutý ach mne osud stih',já pohledem byl usmrcendvou krásných očí chrpových.

To nebyl její zlatý vlas,ne rty, dvé puků růžových,ne liliových ňader jas, —to hrot byl z očí chrpových!

Jen slovíčko, jen usmání,a srdce měla v léčkách svých, —ó krutý žel, jak v prsa vjelmi hrot z těch očí chrpových.

Však marno lkát, — snad přece dbát,ač krutá, bude slibů mých,a ne-li, dám se pochovatu těch dvou očí chrpových.