Děvče z hor

O květu vzácných dvorských damjá žádnou píseň nezpívámjich titulům a lesku vzdor:mně dejte moje děvče z hor!

Tam na křovité dolině,tam v rákosité planině,já sednu v trávu nebo v bora zpívám o své dívce z hor.

Ó kdyby můj byl tamten hrad,ty hory, doly, panský sad,já všemu světu na úkorbych miloval své děvče z hor.

Mne ale sudby mračivépřes moře ženou bouřlivé;však nežli žití skončí spor,chci milovati děvče z hor.

Ať od sebe jsme vzdáleni,mé srdce k ní se nezmění,neb andělsky je čistý tvormé dobré, věrné děvče z hor.

Já pro ni jedu v bouře šleh,já pro ni hledám dálný břeh,bych zlatem Indu krásy vzor,ji, ozdobil, mé děvče z hor.

Má srdce mé a ruku, česta dokud slunce všech mých cestse nenachýlí za obzor,jsem tvůj, ty moje děvče z hor!

Buď zdráva, stinná dolino,ty rákositá planino!Jdu v dál, však budu sudbě vzdortam zpívat o své dívce z hor.