Ó sítin zelených

Ó sítin zelených,ó sítin zelených!já prožil chvíle nejsladšíu děvčat milených!

Na každém kroku starost máš,je každý mžik pln změny; —zač stál by celý život náš,když nebylo by ženy.

Za bohatstvím se honí svět,snad nikdy nelapí je, —a chytne-li je naposled,jej srdcem neužije.

Mně večer chvilku dejte snít,své děvče kolem pasu,a světa strast a moudrý lidať jdou mi všickni k ďasu!

Ač chytrákům to k smíchu snad,přec mají dlouhé uši;muž nejmoudřejší vždycky rádměl děvče s celou duší.

Máť příroda i nad růžitěm kráskám dala cenu; —zprv cvičila se na mužia pak stvořila ženu!

Ó sítin zelených,ó sítin zelených!já prožil chvíle nejsladšíu děvčat milených!