Moravě

Viz kol! Jak úsměv blahé dívčí dumyhrá po krajině svěží ranní třpyta jako hustší paprsků těch tlumyvoj těžkých klasů svítí, rosou zpit.

To vojsko míru v pozlaceném havu,kam sahá zor, pláň halí koukolem,mák ruměný se mísí k jeho davua modrooká chrpa s koukolem.

A nad ním skřivan skryl se do blankytu,však píseň shora rajským zvonkem znía z dola v odvět, plna sladkých citů,z úst dívčích zvoní píseň národní.

To nad vysokou vlnou stébel hravýchjak rusalka těch zlatých žitných řek,jak duše krásná niv těch žírných, smavých,hle! žnečka zdvihá svěží tváře vděk.

Jak šat jí září! V čele máku řasumníš viděti, níž hrudí modro chrp,sníh svlačců, zeleň trávy, zlato klasůaž k boku plnému, kde blýská srp.

Co veselých tu barev, kvítků sterých,co třpytu hraje v lepém oděvu -To v sestárlý náš západ rysů šerýchzří mladý východ v jitřním úsměvu.

Sem nevnikla ta bledá nuda žití,jež perstrost’ našich luhů setřela,zde ještě radost’ života se třpytía září slávská mysl veselá.

Ó žnečko švarná, kouzlo jitra celédlí na tvých lící svěžím červánku,jas jeho klidný leží na tvém čelea na rtu hnízdí píseň skřivánků.

Jsi Moravěnka sama, žnečko krásná!Toť nivy tvé je prostý, zdravý vděk,ten spokojený klid, ta záře jasná,ten půvab tichých snův a myšlenek.

Dum třáseň duhová ti vlaje skrání -Zda z bájí tajemných je utkaná,z těch pokladů, jež Radosť sivý chráníve věrné hrudi křídlem šarkana?

Či vzpomínáš, jak slavil Hostýn svatýkdys koňstva tatarského divý hon?Či mlhou zříš trůn Velehradu zlatýa slyšíš zapadlý své slávy zvon?

Hle! tvoje čelo směleji se zvedá,výš ňadra dmou se, živěj blýští zora letí k západu, kde mlha šedátká na obzoru stíny českých hor.

Ó sestro naše, družko, hleď jen stálev tu stranu bratrskou, slyš družiny hlas:Sny svoje tiché, sladké, spřádej dále,však také činnů nepromeškej čas!

Výš k dílu společnému napni sílya čepel ostřejší si zatkni v pás,uč srp svůj také jiné rubat býlía zmije bít, jež syčí kolem nás.

K nám věrně stůj! Až nad Vltavou vzplanezas hrdoskvoucí slunce z matných clon,i Velehrad tvůj zlatý z rumu vstanea s výše zahřímá své slávy zvon.

I v nivě ducha s námi pilněj’ s námi sbírejklas osvěty, nič koukol zašlých dob - -Však bytosti své ryzí nezapíreja nevzdávej se prostých, vlastních zdob.

Dál nitě duhové svých básní snovej,svých písní skřivánčích se nezhosti,své poesie vzácný šperk si chovej,jak duchové skvost bájný v Radhosti.

Čech tvrdý muž, ty žena jeho měkkáchraň poklady mu tichých, jemných krás,a v úvazku tom pevném jistě čeká,laur vítězný a příští blaho vás.