Slzy Skotska

Kvil, bědné Skotsko, napořád,tvůj ztracen mír, tvůj vavřín svad,tvých synů dav, skryt trofejemiteď pobit leží v rodné zemi,hostinná střecha do kolacizince k dveřím nevolá,ve troskách leží celá zem,jsouc ukrutnosti pomníkem.

Tvůj statkář kam se ohledne,zří trosky válkou přebědné,zří na ženu i na syna,v hruď tluče se, vše proklíná.tvůj pastýř bohat spoustou stád,dnes v ovčíně svém trpí hlad,tvé dívky kálí v zoufání,tvé dítky hynou na pláni.

Co platna sláva, u věhlasuže přemohla: zkázu času?že všady byla slavenaa bez poskvrny vznešená?Tvůj čacký teď je spoután duch,tvá šíje sehnuta je v kruh,tě cizí nikdy nestih meč,jen občanů tvých svár a seč.

Při písních v zvuku šalmajíti krásní dnové nevzplají,víc nezjasní kvas veselýtvůj zimní večer setmělý,tvůj každý zpěv je smutku kvil,tvůj každý zvuk se v nářek slil,co polem v tísni mlhovése plíží zbitých stínové.

Ó děsný lós! Ó bědný deni vnukům k hanbě, vnukům v sten,syn proti svému otci stál,a syna otec ranou sklál!a boj když zmlkl bez mezí,to nestačilo vítězi,kdo nah či ztracen — padnout musí,ať oheň či meč vraždy zkusí!

Tvé zbožné matky stepí jdouv smrt odsouzené ukrutnou,jich tváře vítr šlehá zlý,jíst! křičí dětí zástup mdlý.Kde chléb, kde střecha, přítel kde?Se stíny svými noc již jde,a matky slzu utírajípro děti své — a umírají.

Krev dokud proudí v žilách mojich,cit v upomínek živ jest rojích,chci vlasti los i hrozný trestv synovské hrudi věrně nést,a nepřátel ať hrozí řady,můj verš, pln lásky, hlásá všady:Kvil, bědné Skotsko napořád,tvůj ztracen mír, tvůj vavřín svad!