Rosamunda

Byl jednou v dávných dnechsad, v kterém zřel jsem Rosamundu paní;vzduch ptáků plný byl, vše v květu, lesku, plání,ó jaký stín byl ve hvozdech!

Byl jednou v dávných dnechzdroj, v kterém pila Rosamunda paní;šly dolem Najady, já viděl v spaní,jak perly měly na prstech.

Byl jednou v dávných dnech,byl polibek, jejž vzal jsem Rosamundě paní;Hle, dva to! nymfa řekla v usmívání.Jsou tři! zněl jíné nymfy vzdech.

Byl jednou v dávných dnech,byl květ, rost’ v srdci Rosamundě paní,to byla duše má, já plám, zní nocí lkání,tam stále zpívá hvozd i mech.