Dnem bloudím propastí…

Dnem bloudím propasti a mořem dumbled, slova slyším kol,jež děla zděšená Sybilla z Cum,na Pathmu apoštol.

Prchaje před bouří v noc vkročím mlhavou,jíž nikdo neprošel,mám propast pod nohou, mám blesky nad hlavou,dí: Šílenec to, žel!

Co zatím vichřice, zdá chvílemi se smáta vzdýchat potom zas,s lanovím korábů, jak v lyře začne hrát,z vln chmurný vstoupá hlas.

Já, na nějž zármutek, zášť, stáří, větrů klamse snesly v těžkých tmách,svou cestou dále jdu a jiným zanechám,by měli strach!