Náboženství

Byl večer v děsném klidu, v stín splývala zem šírá.Druh děl mi: Kde tvá bible, rci jaká tvoje víra,mluv, jsi sám obrem sobě?A nejsou-li pěn vločky, hra větrů tvoje rýmy,tvá sloka louč když není, jež vysýlá jen dýmyv tu spoustu popela v Nic, v mdlobě?

A nejsi-li jen duše, již v propast rvou zlé boje,rci kde tvé ciborium, rci, hostie kde tvoje,kde zdroj, zkad piješ smělý? —Já mlčel. On děl: Snílku, jenž lidstvo k zoři vodíš,do chrámu modliti se, já vím, ty sotva chodíš…My pospolu jsme lesy jeli.

Já pravil: Teď se modlím! On: V kterém chrámu ale?Rci, jaký kněz mši slouží, k němuž zíráš, dálekde oltář, před nímž v touzetvá duše kleká, pověz, kde že máš zpovědníka?Můj kostel volný azur a co se kněze týká…V tom v nebes bílé prouze

Jak obrovitá hostij se zvedal velký měsíc.Jilm, cedr, borovice, se chvělo vše, se děsíc,vlk, orel, co zrak stíhá;ten ukázav nad zemí, jež ve stíny se hrouží,já děl jsem k němu: Klekni! Mši sám Bůh nyní slouží —hleď, hostii teď zdvihá!