Oheň nebes — II

Hle! Moře, moře kol! Tříšť proudů vlnivá,v svém letu nestejném pták nad míru umdlívátu proudy a tam vlny stálé;a nové proudy zas novými honěné;zří oko, proudy jen na propast zřícenépod vlnami se valit dále.

Nad vody povrchem ryb velkých šupinyse v slunci zamihnou a blýsknou z hlubiny,či azur dlouhých chvostů jejich,a moře jest jak brav, svým rounem potřásá,však obzor vzdálený kruh z kovu opásá;hrá nebes modř azurných na peřejích.

„Mám vody vysušit?“ Mrak ohnivý se ptal.„Ne!“ — Boha pod zrakem mrak tíh’ v své pouti dál.