Oheň nebes — V

Jen písek, písek zase,poušť, chaos ze všech stran,kde vře ve každém časezměť potvor a zlých ran;zde nic se nezastaví;těch vrchů hřeben hravý,když orkan duje dravý,jest v proudy rozhoupán.

V ta svatá místa sáhnehluk všední odevšad,toť karavana táhnez Ofiru, z Mambré snad;zrak v daleku ji stíhá,jak v žhoucím písku zdvíháse, rozplítá a míhá,skvrnitý, pestrý had.

A tyto pouště dálné,ty patří Bohu jen,zná hranice jich dálné,střed jich jím vymezen;mha vždy a vždy se chmouřínad mořem tím, jež kouřía hází popel v bouřia žár na místo pěn.

„Mám poušť tu v jezero snad změnit?“ oblak děl.„Až dále!“ — jiný hlas se z hloubi nebe chvěl.