Rybáři zaplativ… — Victor Hugo

Rybáři zaplativ, jenž cestou svou šel dál,já hroznou potvůrku do svojí dlaně vzal;to pochmurý byl zjev, vln obyčejný tvor,být větší, hydra byl, být menší a byl škvor.Jak stín byl bez tvaru, jak Bůh bez jména byl,svá ústa otvíral, z škeble své vystoupil,by po mě sáhnout moh’, ba kousnouti mě chtěl;Bůh v knize řádů svých se na něj rozpomněl,on měl své místo mít, byť chmurné v tvorů sborua jak mne kousnout chtěl, my octnuli se v sporu,zub jeho prsty mé, které se hlodu bály,jen hledal, rybář však za okraj zašel skály;jak zmizel, krab mne bod’, já soucitem jsa hnánděl k němu: Ubohý, buď navždy požehnán!A já ho odhodil do víru mořských vln,by oceanu řek, jenž věčných hněvů pln,jenž křtitelnicí jest, kam vždy se slunce vrací,že člověk potvoře zlo vždycky dobrem splácí.