Píseň mořských dobrodruhů

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Tom Robin z Dowru lodník smělýnám blíže Pharu s bohem dal,šel podívat se, zda jest pravda,že anděl ďábla ukoval,zda lze jej vidět rudým žárem,když Etny černý jícen vzplál.

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

V Kalabrii do TarenťankySpitafangama šílenstvíma v Gaetě do MichellemyAscagne zaplál zvykem svým,tak láska začla parenthesu,jež uzavřena manželstvím.

Když z Otrantu náš koráb plul,nás bylo kopy půl;však v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Ebid oběšen v Neapoli,byl darebák a Řeka syn,a Toni v Capri na galejebyl zavežen pak pro cechýn,Ofani v Maltě stal se mnichema z Gobby stal se harlekýn.

Když z Otrantu náš koráb plul,nás bylo kopy půl;však v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

A nová ztráta: Ondřej z Pisyu Lipari od Turků jat,se stal, aniž by přál si toho,eunuchem u Serailu vrat,pro život stal se takto ctnostným,však ďas ví, zda byl tomu rád!

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Pak tři z nás, jimž nebránil zákonni peklo, bůh a žádný král,šli stejně, když je zítra Eugena Mazarin dnes na žold vzal,Fuetu Janov dobývatia d’Harcourtu Turina val.

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Měl Spinola as dvacet plachet,když u Livorna potkal nás,šest galejí a čtrnáct pramic;ó pěkný pohled na zápas!však při šplíchání našich veselarmádu celou odnes ďas.

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Pak ve Notre Dame de la Gardeký obraz něžné lahody!Diavolo Angelovu ženusi vypůjčil hrou náhody,tu andílek ten dopálil sea hodil ďábla do vody.

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Na cestě z Palmy do Pescaryjich prchlo osm v jeden ráz,však loď ni den se nestavila,to velmi málo zmátlo nás,před Algirem zplál zápas tuhý,na Gibraltaru láska zas.

Když z Otrantu náš koráb plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Nás deset město zajali jsmei krále též — boj zběsilý!my byli pány na ostrově,však co s tím dělat? za chvílinejzdvořilejším mravem světajsme králi město vrátili.

Když z Otrantu náš koráb plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

A čtvero grandů Castiliese stalo z šťastných druhů tam,šli do Sevilly hned za ženysi vzíti čtvero dvorních dam.Mně ale král řek: Chceš mou dceru?já řekl: „Merci, pane, vám!“

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Tam na jihu, kde valné proudyřvou divě v nocích podzimních,mám černookou dívku svoji,ach její pyšný, luzný smích!ta zpívajíc mne čeká v stínuden každý moře na březích.

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.

Mám Fanzettu ve Fierone,tam srdce moje zaletá,juž dme se vítr! moře hučí,jdu, vrátím se — nuž do světa!Má korunu tvá dcera, králi,leč krásu má jen Fanzetta!

Když koráb náš z Otrantu plul,nás bylo kopy půl;leč v Cadix přišlých zpětnás bylo pět.