Ó ty jsi plakala…

Ó ty jsi plakala! Nač tajiti se tím?Co asi tanulo před snivým zrakem tvým,ký stín před tvojí duší zkvítá?Zda dlouhý je to žal, zda černé tušení?Zda mladých vzpomínek v minulost toužení,v kterých se ženy slabost zmítá?

Či lásky blaženost jsi prchat viděla?Či hravé přeludy, jenž s tváří andělapřed svítáním u našich dveřív budoucnost otevrou ti steré pěšiny,a tančí vesele, na hlavě květiny,a mrtvými jsou, než se šeří?

Od hrobů zapadlých zda s tahy přítelese truchlý zjevil stín tvé duši rozchvěléa vzpomněl ti, jak léta běží,a v tichu tázal se, když hasne denní svit,ku kříži černému zda jdeš se pomodlit,kde tolik svadlých věnců leží?

Ne, tebe neleká teď toto zjevení.Nám k pláči dostačí jen pouhé pomnění,že každý med jest žlučeplný,že lidské snažení zde klame zisk a lež,že naděj vnadí jen, že ruky nenajdeš,jež ztají bouř a ztiší vlny.

To vše, co mihne se v přeletu zefyrůse křídly ze zlata, nachu a safírů,jen klame nás a znepokojí;a zlato, svěžest, nach i pel se rozptýlí,jak děcko uchvátí to křídlo motýlí,jak muž uchvátí naděj svoji!

Plač, slzy štěstím jsou; tvá píseň sladší jesti zrak tvůj dojemný plá svěžím leskem hvězd,když tichá slza s něho skane;luh v letě po dešti se více zelená,i sluncem jasnějším obloha zlacenápo dešti leskne se a plane.

Ó jako Rachel plač, jak Sara netaj žal!My stále trpíme a trpět budem dál,těm běda, kteří v smíchu žijí!Kdykoliv klesneme, vždy pozvedne nás Pán;ráj dříve nešťastným, než dobrým bude dán,než modlícím se, těm jenž nyjí.

Plač jenom, ať to zvíš! jsou slzy velký dar,neb síly zemdlené, jež zchvátil vášní žár,nám často osvěžují v boji,a často cítí duch, když prchá pochybnost,že z hlubin jeho tmy den nový jemu vzrost,jenž šíří sladkou rosu svoji.

Plač proto často; jen když plakat chceš, se skrej,tam uhas žízeň svou, v svém srdci asyl měj,slz kouzlo chceš-li poznat zcela;před světem štěstí lesk nechť žal tvůj utiší,jen dbej, jak v letě plod, by v srdce zátišítvá duše poklad slzí měla.

Květ, jenž se otvírá s jitřenkou ve slzácha na němž v poledne čarovných barev nacha záře v plaché kráse hrají,pod zlatým pelem svým před lidí očimaaž na dně kalíšku, kde sladkou vůni má,tak často slznou perlu tají!