Dvě noci

Noc novoročníOd deště tichého se lesklo dláždění,padaly krůpěje jak slza tryská vřelá.Po hluku včerejška a po vydrážděnínoc prvá v roce tom tichounce přicházela.

A větve bezlisté ve svitu luceren,jak pahýl mrzákův se zdály rozpínati.Chtěly snad zachytit unikající sen?Chtěly snad zachytit okamžik, jenž se tratí?

Zem přes noc změněna, zem přes noc omládla.A všechno smýval dešť, co bylo jako vina.Nějaká epocha se tiše propadlaa vážně, neslyšně sem blížila se jiná.

Předešlé bolesti a přešlá zklamáníjak umíráček nezněly a hrana.Věřící naděje byla v tom čekání.A cestu jasnou dál dávala každá strana.

Žel, v zemi provlhlé spí, kdož jít nemohou.Na druhy pomyslils, již stejně s tebou snili.Tak nikdy nevzpomněls pod temnou oblohoutěch dávno umrlých, kteří se nedožili.

Noc únorováTo není jaro. Záclony jen cípje odsunut. Leč je to jako slib.Ne ještě jaro; ale noci vanmá vlažný přízvuk: srdce dokořán.Čas klíčení; vše život, pohyb, hlasy.Svůj klobouk snímáš a jdeš prostovlasý,té první jara předzvěsti bys vydalsny neklidné, jež přes zimu jsi hlídal.