Potmě

Tenkráte vkročil jsem do jejího pokojíku.U kamen potmě seděla s rukama zkříženýma.„Proč rozsvěcuješ?“ usmála se jemně.„Když světlo zhasnu, mrtví chodí ke mně.“

Zhasl jsem světlo, zatajil dech.Kroků jsem přece nezaslech.Snad chodí matka krokem nejtišším?A snad já dosud neslyším?