Marnosti — XII

Je ještě čas a všechno může růsti.Jen cizí bytost když se přelomí!— Já uspal hlídače, ti z blázince mne pustí,já opil dnes své choré svědomí.

Je ještě čas, tím vše se léčí časem.Klid jenom chvíli, sečkej, srdce mé!A neříkej svým vyčítavým hlasem:„A lidé k předu jdou. A my už nejdeme.“

Jen ještě uvěřit, jak věřili jsme prve.Náš ritus ponurý, ten potřebí má krve.