Marnosti — XXIII

Vše smysl má, co těší, zabolí.— Hřích? Autorita jakás neznámá?Kdos volal smutně v hloubi údolí.Jsem Echo. Smutná slova má.

A každý tvor má svoji Nemesisa svoji smrt, když přijde hodina.Nezajde vše, co bouřívalo kdys.— Jsem Echo? Bože, kdo to vzpomíná?!

A slova říká démon. Znáš přec sny.Prchnout chceš. Stojíš nehybný.

Ten akcent! Oh! Tvá vlastní slova též!Zakrýváš uši. Nemůžeš!