Marnosti — XXXIII

Ty monológy jsou mi známy,a otřásl mnou pathos scén.A statisté té fádní drámy,ti střídají se den co den.Rek víc či méně pouty spjatý,jež dal mu gratis jeho věk.— Ať hříšník, publikán, či svatý:V posledním aktu hyne rek.

Než padne, bývá klamán mnoho.Když padne, není mu to vhod.Přemýšlí dřív, pak nechá toho,dbá prospěchů a hesel, mód.Z počátku bojovně meč tasí,na konec démant v bláto změk’.Inu, jsou nyní spatné časy!— V posledním aktu hyne rek.

Je mi ho líto. V očích hořínějaká bolest stajená.Je jedno: staví nebo boří!Na konec zajde bez jména.Je mi ho líto. Znám ho z blízka.— Jen kdybych našel pro to lék!A v meziaktí všechno vříská!V posledním aktu hyne rek.