Dvě písně k dramatu Zmoudření Dona Quijota

1Neporažený

Ty věci naivní, ty věci směšnéjak krásné jsou!A jak je krásný blud, když lze jím chápat,jak krásná cesta, třeba lze jen tápatbeze hvězd noční tmou!

A jak je krásný sen, jímž nitro hořív mráz, sníh a led.Nezhynem v poušti, neutonem v moři,nás nepřesvědčí ani nepokoříšedivý svět.

Ty věci naivní, ty věci směšné,ale jen vám.Oh, neřeknete: „Zmoudřel. Přišel do let.“Vždy bude něco těšit, něco bolet.Vždy něco dám.

A jestli poražen, tož nebudu přec k smutkumít příčinu.A jestli padnu, padnu vždycky na štít.Nebudu čelo nad svým bludem vraštit,jak zahynu.

2Poražený

Zlomený oštěp Quijota,jak je to k smíchu! Jak je to k smíchu!Jak nepoplvat poraženou pýchukleslého milence života.

Tvé tělo marné, hubenév arény kleslo písek.Zní klekání teď z měst a vísek.Všem, všemu život. Tobě ne.

Zlomený oštěp Quijota.Jak tě to pálí, jak to zebe.Neumíš, brachu, přežít sebe.Taj nepochopils života!