Troník

Největší legraci v naší vesnicidělával Troník se svou Tronicí.Ale teď pomalu bavit to přestává:byla to přece však výborná zábava.

Že nosí sukně on, všichni to věděli.Muži jak vosy se na něho sletěli.„Poslouchej, Troníku, co se to povídá:tvá žena denně prý třikrát ti bití dá.Ty prý ji posloucháš jakoby na drátku.Zkrátka, prý rovný jsi božímu hovádku!“

Troník se rozčertil, dupl si, rozkřik’ se:„Kdo tohle myslí si, klame se velice.Já v domě pánem jsem, kdo tomu nevěří,ať jenom dneska mne provodí k večeři.Jak ženě zahraji, může pak uhlídat.Vsi celé bude pak dlouho to povídat!“

Sedí se, hovoří. Venku se zešeří.Troníku,“ kmotři dí, „pojďme k té večeři.“„Počkejte okamžik, všaktě to nespěchá!“Ale sbor sousedů Troníka nenechá.Troníček zdvihá se jakoby k popravě.Pomalu rovná si čepici na hlavě.Pomalu domů jde, stokrát se obrací.Mají to ve vsi s ním velikou legraci!

Na prahu stavení Troník jako úkropek.„Kohos to přivedl?“ začíná výtopek.Ostatek slyšeti už jenom za dveřmi.Troník je zase bit, věř nebo nevěř mi:za ránou rána jde, pohlavky přiletí.Troník se přikrčí, počíná brečeti.

Největší legraci v naší vsidělali Troník s Tronicí.V Altdorfu až tyhle scény znali,s naší vsí je často přehrávali.Teď už však bavit to přestává:omrzí každá zábava.