Jednou zůstal sedlák ze Životic na poli svém Joklovci řečeném při potoku Hvozdnici u mlynářova stavu přes poledne. Posadil se na břeh, vytáhl ze šátky kus chleba a pojídal. Tu vidí na druhém břehu chlapce, an ho snažně prosí, aby mu přes potok k sobě pomohl. Sedlák dobrák vstane, přebrodí se pro synka, popadne ho na ramena, aby ho přenesl. Když přišel do prostředka, cítí, jak ho mocí nadpřirozenou cosi táhne k nejnebezpečnějšímu místu ve vodě. I chce se vrátiti, aby vyhledal mělčinu, ale klučina mu s krku žblunk do vody, směje se a příšerně za jeho ochotu se posmívá. Však sedláka přešla chuť, hasrmana po druhé přes řeku přenášeti.
V Praskově „Podání Lidu“ Karel Čech.